Úvodem jen taková malá poznámka o tom, jak jsem vlastně k tomuto modelu přišel. Soutěžně létám velké elektriky už mnoho let a potřeboval jsem „něco“ pro létání na chalupě. Takže následovala klasika a to internet. Asi to znáte všichni, najedete k někomu na web a říkáte si, hmm … pěkné. Pak ještě několikrát a to hmm se prodlužuje na hmmmm a dále nemá cenu váhat. Už stejně víte, jak to dopadne, ale přeci jenom si tu chvíli ještě natáhnete. V mém případě to bylo pohrávání si s myšlenkou, že bych si pořídil tu větší „stodevadesátku“, s rozpětím 1100mm, protože mrńousové jsou dost hajzlíci. Znamenalo by to ovšem větší motor a větší baterky. No nic. Nakonec asi zvítězil „zdravý rozum“ a zůstal jsem u toho menšího provedení. A aby to bylo zajímavější, tak jsem si k výřezům pořídil i nabízenou sestavu motor + regulátor (KA20-26M+18A ESC) za skutečně velmi zajímavou cenu – viz e-shop zde.

Objednané díly včetně pohonu a originálního kuželu přišly v pořádku a prakticky jim nebylo co vytknout. U mne to ale nebylo tak, jak píší různí nedočkavci, že do večera bylo hotovo, to zdaleka ne. Vzhledově se mi např. nelíbilo řešení čumáku a motorové přepážky. Aspoň náznakem jsem tam chtěl vidět hvězdicový motor, který je u skutečného eroplánu naprosto impozantní a dotváří velmi příznivý dojem z tohoto stroje, který musí ocenit každý trochu technicky nadaný divák. Nakonec něco podobného píše ve své knize Velký cirkus i Pierre Clostermann. Vyříznul jsem proto z překližky 1,5mm novou přepážku s otvory, které imitují jednotlivé válce, a zároveň mezi nimi může proudit chladicí vzduch. Motor je přišroubovaný tzv. zadní montáží a je před přepážkou, k čemuž jsem použil kříž dodávaný jako příslušenství. Dále jsem upraveným očkem v pistolce vyhlodal v zadní části trupu otvor až k SOP. Sílu stěny jsem nechal cca 8mm. Váhová úspora směšná, ale té radosti. Vzhledem k tomu, že to není můj první model

z kuliček, tak ze zkušenosti jsem ještě dovyztužil křídla uhlíkovým páskem z druhé strany než bylo od výrobce. Výztuhy musí být přesně kolmo nad sebou.

Všechno ostatní jsem už sestavoval prakticky bez úprav, protože to pasovalo. Dost práce jsem si ale přidělal s imitací patiny. Přesto, že o způsobu provedení patiny byly popsány hory papíru, použil jsem asi ten nejjednodušší postup. Všechny čáry jsou fixou permanent a šmouhy obyčejnou měkkou tužkou. No, nakonec jsem byl špinavý jak prase, ale výsledek byl docela uspokojivý. Pro jistotu jsem ještě všechny díly přefouknul lehce bezbarvým lakem. Pro znalce připomínám, že barevné schéma je jen variací na téma, žádný konkrétní stroj jsem neměl na mysli. Vyhodnotil jsem si, že na chalupě nebude potřeba se striktně držet nějakého vzoru.

Servo křidélek má úhlovou páku kvůli diferenciaci výchylek, táhla jsou uhlíková s kovovými koncovkami ze struny 1,5mm. Pohonnou baterii tvoří 3 článek Li-Pol WE 1800 30C (hóóódně těžký), 18A programovatelný regulátor je černý od JETI. Přijímač (zbytečně velký, ale byl v šuplíku) je Graupner SPCM 7 kanál s jednoduchým směšováním. Kompletní model má vzletovou hmotnost cca 450g. Je to dost, ale zase jde pěkně rozjet při nízkých průletech, v podstatě co povrch z kuliček dovolí. Akrobatické obraty jsou v jet-stylu, viset jsem rozhodně nechtěl.

Závěr. Splnilo se mi vše, co jsem očekával (i to, že je to místama pěkný hajzlík, musí se stále řídit). Letový projev je velmi působivý, obálka akrobatických obratů odpovídá létání bez směrovky. Nesmí se létat moc daleko, těžko se pak odhaduje poloha. Mile překvapil výkon motoru, životnost za ty peníze neřeším. Zatím po cca 6ti nalétaných hodinách nejeví známky únavy. Samostatnou kapitolou jsou přistání. Chce to buď do vysoké trávy, nebo několikerým ťuknutím do motoru nastavit vrtuli do vodorovné polohy. Jinak vás bude pozdravovat nákup nové – někdy. Takže jsem spokojený uživatel a velmi rád doporučím czech made stavebnici kolegům, kteří snesou kuličky. Přeji všem pohodu při létání a samá úspěšná přistání.

Zdraví vás Jiří Veselovský z klubu Praha 213.

jiriveselovsky@seznam.cz